úterý 31. května 2016

Eskapády vegetariána na cestě k veganství

Vydání článku Proč nejsem vegan? mi velmi pomohlo. Nakopla jsem se tím. Od té doby jsem se začala stravovat vegansky 5 dní v týdnu. S přestávkami (ty se nesly v duchu toho, že jsem vždycky někam odjela, kde jsem se nemohla stravovat po svém, nebo jsem měla tolik práce, že jsem jídlo řešila až jako poslední).
Rozhodla jsem se, že to aspoň zkusím. Začnu se soustředit na to, co jím, a překonám chuť na to, co normálně jím, ale jíst bych neměla pro blaho naší Země a zvířat, co na ní žijí. Vybrala jsem si, že se tak budu stravovat od pondělí do pátku, kdy si sama vařím, proto je jednoduché kontrolovat, co jím. O víkendu se budu snažit, ale ne to lámat přes koleno, protože jsem u rodičů a o vaření se dělíme.

Jak jsem se zbavila neveganských věcí ze svého jídelníčku?

Jogurty. U nich jsem si myslela, že budu mít problém. Ale nakonec vůbec. Prostě jsem je přestala jíst. Myslela jsem si, že si budu kupovat náhražkové, ale nakonec to nebylo třeba. Když jsem měla chuť na něco malého v tekutém stavu, rychle jsem si udělala smoothie, rostlinné mléko, pudink nebo ovesnou kaši.

Sýry. Zde to bylo celkem jednoduché. Když jsem měla chuť na plátek chleba s něčím navrch, natřela jsem si ho pomazánkou. Dokonce jsem začala dělat i domácí, když přišla krize a mně došly kupované. A musím říct, že ta domácí byla lepší.

Mléko. Tohle byla jediná věc, co jsem fakt nemusela řešit. Kdykoli potřebuji mléko, už dva roky používám rostlinné. Jen jsem se musela vyvarovat věcem, které mléko obsahují. Ale k tomu později.

Vajíčka. Zakázala jsem si chuť na jakákoli vajíčka. Byla jsem připravena na krizi tím, že bych si udělala veganská míchaná vajíčka, ale nakonec to nebylo potřeba. Prostě jsem si zvykla a začala jíst vegansky.

Problém ale nastal a stále nastává se sladkostmi.
Já jsem obrovský milovník sladkého, od lízátek po sušenky. Normálně domů nic moc nekupujeme, ale když babička s dědou něco náhodou pořídí, většinou jsem schopná na to jen koukat, ale jen pár dní a nakonec to stejně zblajznu. Pak je klid, pak mě nic nepokouší. Dokud přede mě nikdo sušenku nepostaví, nemám na ni chuť.
S vedrem ale přichází chuť na zmrzlinu. Když jsem doma, můžu si rozmixovat zmrzlé ovoce, to není problém, ale když jsem ve městě a každých dvě stě metrů na mě číhá stánek se zmrzlinou, odolávám jen těžce.
Zmrzlina a sušenky jsou ale furt slabý odvar. Ty dokážu odmítnout, dokážu je vyhodit nebo někomu dát, hlavně abych je neměla na očích. Nedokážu však odmítnout domácí buchty. Babiččinu bábovku, maminčiny koláčové experimenty, perník tátovy přítelkyně. To jsem se nenaučila a hrozně těžko se mi to překonává.

Přestat jíst maso bylo hrozně jednoduché, protože mi nedělá problém si ho spojit se zvířetem, které kvůli tomu trpělo. Ale bábovka se mi těžko propojuje s nekonečně trpící dojnicí. Odmítnout jogurty, sýry, mléko, vajíčka, to všechno jde, protože to je propojitelné. V buchtě se mi to ale všechno ztratí z očí. V tomhle se ještě musím pochlapit...

Ale zatím to jde. Pondělí až pátek vegansky, o víkendu se snažím co nejvíc, ale když mi vaří ostatní, aby mi udělali radost, tak... 
Prostě jsem furt srab. Ale lepším se. Tak snad to dotáhnu do zdárného konce. Držte mi palce.

3 komentáře:

  1. Snad nevadí, že komentuju k tak starému článku, ale nějak se stalo, že jsem zapomněla na tento tvůj druhý blog a teď to rychle napravuju. Jsi super, že se snažíš. Držím ti palce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komentuj, kde chceš, je stejně tak dobré dostávat zpětnou vazbu na starší věci. Navíc tento článek je stále aktuální, takže to nevadí už vůbec! :)

      Vymazat