středa 17. února 2016

Proč nejsem vegan? | Osobní zpověď vegetariánky


Je to dost zvláštní a prapodivné, protože vím proč nejsem a proč chci být veganem. A zároveň se za sebe trochu stydím, ale zase si to sama sobě dokážu omluvit a vlastně je to celé prazvláštní a sama nevím, jak se s tímto článkem nakonec poperu. Ale asi se prostě potřebuji vypovídat a udat důvody, které nejsou pravými důvody, ale výmluvami. Vegani mě můžou proklínat, protože si to zasloužím. Sama sebe ale nechápu, proč s tím něco neudělám. Hádám, že jsem si vymyslela další výmluvu...

Dobrá, tak se tedy ptám...

Vegetariánkou jsem už dva roky a počítám dva roky, i když jsem několikrát udělala chybu. Například mi taťka neřekl, že do vdolků nedává olej, ale sádlo. Takže ano, stále počítám dva roky, i když jsem někdy v první polovině měla dva vdolky, ve kterým bylo sádlo. Jo! A ještě ten zatrachtilý Pribináček - kdo by čekal, že do něj dávají želatinu? Nicméně jsem se poučila a čtu složení pečlivě i u potravin, u kterých bych žádnou nekalost nehledala - díky tomu jsem se vyhnula strouhance, ve které kromě sádla byla i spousta nestydaté chemie.
Takže ano, dělám chyby, ale nevědomě. Proto se stále pokládám za vegetariánku. A zlepšuji se, a to pokládám za to hlavní. Zdokonaluji se ve svém životním stylu. Začínala jsem nejedením masa. Pak jsem se pečlivě začala vyhýbat i sádlu a želatině. Nakonec si hlídám i syřidla v sýrech, které jím. Od jídla jsem přešla k oblečení a přestala kupovat kůži a kožešiny, ale ještě mi dá přemlouvání ostatních, aby mi nic podobného také nekupovali. Hlídám, abych nejedla nic s karmínovými barvivy, abych náhodou nesnědla i nějakého broučka. Přestala jsem jíst jakékoli prášky, když jsem zjistila, že i v nich je želatina. Nakonec přišla na řadu kosmetika. 
Mou základní myšlenkou, která mě v tom všem pohání je to, že nechci, aby kvůli mně umíralo jakékoli zvíře. Kvůli kosmetice zvířata zpravidla neumírají, ale trpí, i když nakonec je tak jako tak zabijí nebo zemřou sama. I kdyby jen trpěla, rozhodla jsem se, že to podporovat dále nebudu. Výhodou bylo, že o svou kosmetiku se starám já sama (pokud mi tedy zrovna nikdo nic nekoupí) - sama si ji vybírám, sama si ji kupuji. Proto nebylo těžké přejít na tu šetrnou, nikoho kromě sebe jsem tím neomezovala (a omezováním myslím nekonečné hledání těch správných, co nejlevnějších a snadno dostupných produktů). Začínala jsem kosmetikou z drogerií jako Alterra nebo Alverde, protože byla veganská. Postupem času jsem zjistila, že to nestačí - tato kosmetika může být i tak testovaná. Přešla jsem tedy na Manufakturu, Urtekram, Freeman a podobné značky a jsem mnohem spokojenější. Vyšší cena, to ano, ale mé tělo a vlasy jsou mi vděčnější.
S kosmetikou to bylo jednoduché, protože - jak jsem řekla - nikoho tím neomezuji. S veganstvím by nebyl takový problém s hledáním ani cenou, protože to už mám všechno nastudované a vyzkoušené, ale byl by problém s omezováním ostatních. Nebo to je možná jen ta výmluva, kterou si namlouvám.

Sama sebe stravuji z 80 % vegansky. Sama si vařím vegansky. Když chci použít mléko, použiji rostlinné, když chci smetanu, tak rostlinnou. Když je nemám doma, nepoužívám je. Problémem (nebo alespoň tím, co pokládám za problém) je to, že nezůstávám na jednom místě, často se stěhuji a pokaždé žiji s někým jiným. Přes týden bydlím s babičkou a dědou, velkými jedlíky všeho neveganského, o víkendech buď s mamkou, nebo s taťkou, taktéž konvenčně se stravujícími lidmi, ti jsou ovšem k mým alternativám přístupnější a rádi ochutnají.
Většinou si vařím sama. Ale s tím, že chodím do školy, na kroužky a mám spoustu dalších koníčků a volnočasových aktivit, ne vždy mi zbývá čas na vaření nebo nakupování jídla. A tak to většinou dopadne tak, že mi uvaří nebo nakoupí oni. A oni to myslí dobře, uvaří mi bez masa, to beze všeho. Ale neuvaří mi vegansky. Použijí vajíčka, mléko, tvaroh, sýr, máslo. A já, jelikož nejsem vegan, to sním, i když bych si to sama udělala jinak. A když si nestihnu nakoupit, nakonec si i já sama dám ten rohlík se sýrem nebo vajíčko.
Samozřejmě bych se mohla rozhodnout stát se veganem, v rodině to oznámit, poprosit je, aby to respektovali, a když mi budou vařit, aby mi vařili jen podle mých požadavků, nebo vůbec. Ale když většinu týdne trávím s babičkou a dědou, kteří mají problém už jen s tím, jak se stravuji teď, a ne vždy to ponechají bez poznámek a připomínek, nějak se mi nechce do toho oznámení jít. Sama sobě si stojím v cestě, ale zbývá mi už jen rok a půl než odejdu na vysokou a budu si žít podle svého, proto jsem se rozhodla, že je nebudu dráždit ani jim přidělávat starosti, když mě mají pět dní v týdnu na očích. Budu se holt muset snažit nakupovat si a vařit včas.
Potom tu je ještě školní jídelna... Občas i tam udělají veganské jídlo, ale to je spíš náhoda a velmi výjimečná. Ale zpravidla se každý den dočkám vegetariánského oběda, i když ani to není bohužel pravidlem. Původně jsem si myslela, že bych si vařila vlastní obědy, ale když jsem zjistila, že se tam většinou toho bezmasého jídla dočkám, zpohodlněla jsem a začala do jídelny chodit v klidu a v pohodě. Občas mě ale zradí a já bych si měla připravit něco sama. V pondělí, středu a pátek to nevadí, ale v úterý a čtvrtek mám odpoledko a oběd potřebuji. Proto jsem si myslela, že si uvařím. Ale nestihla jsem to. Nestihla jsem si uvařit a nakonec jsem skončila ve školním bufetu na toastu se sýrem. Nestíhám si dělat pořádné večeře, natož abych si uvařila vhodný studený oběd na další den.

Takže čtyři dny v týdnu (většinou) chodím do školní jídelny na vegetariánské obědy. Doma mi vaří vegetariánská jídla, když si nestihnu uvařit sama nebo když mi chtějí udělat radost a usnadnit práci. Sama sobě vařím vegansky a sama si vybírám veganská jídla, pokud si tedy stihnu nakoupit.


Proč nejsem vegan? Kvůli času, strachu a lenosti.
- Nemám čas si vařit a nakupovat každý den.
- Mám strach konfrontovat prarodiče s tím, že chci ohrožovat své zdraví vyloučením i ostatních živočišných produktů.
- Jsem líná udělat změnu, protože by to vyžadovalo mé úsilí, obětování času a pokoření svého strachu. Musela bych čelit přemlouvání, vymlouvání a nekončícím poznámkám o tom, jak si furt akorát vymýšlím a jak hazarduji se zdravím.

Proč chci být vegan? Protože mi to přijde jako nejlepší řešení pro zvířata, planetu, lidi i své zdraví.

(S tímto přístupem se ovšem stanu veganem až na vejšce, pokud si i tam nenajdu nějakou výmluvu.)

Proč to sem všechno píšu? Abych se vypovídala a možná abych pochytala nějakou kritiku od veganů, aby mě to trochu nakoplo.
Nejhorší na tom je, že vím, co musím udělat, ale bojím se to udělat. Nebo ne. Jsem na to jen hrozně pohodlná. A tak nevím, jestli mám prostě ještě ten rok a půl vydržet, nikoho s tím v rodině neotravovat, a až si půjdu po svých, zkrátka si začnu žít tak, jak chci, a ostatní s tím už seznámím, protože s nimi nebudu v každodenním kontaktu.

Mám obrovský konflikt sama se sebou. Pokud by se mezi vámi našel někdo, kdo podobný konflikt už překonal nebo se s ním také potýká, ráda bych, kdyby se podělil o své zkušenosti. 
A vegani - prosím, seřvěte mě! Moc vás obdivuji a od vás by mi to snad pomohlo něco udělat. Děkuji.

Pár obrázků, které by mi mohly pomoci (i když jsem je viděla už tolikrát...). Nebo, které by mohly pomoci vám...

2 komentáře:

  1. Asi tě zklamu, ale neseřvu tě :D Sama ještě nejsem stoprocentní vegan, ale směřuju k tomu. S mamkou už jsem o tom mluvila a jelikož vidí, že jsem po skoro třech letech jako vegetariánka ještě neumřela, přijala to s klidem. Jeden z mých cílů roku 2016 je přejít na veganství a jediným důvodem, proč jsem to ještě neudělala, je rodina. Bojím se, jestli to dává smysl, ale zároeň jsem odhodlaná to uděla. Přeje jen je to můj život a moje rozhodnutí. Od ledna jím vegansky, ale za vegana se stále nepovažuju. Asi ti nemůžu úplně poradit, co bys měla dělat, ale rozhodně jsi na dobré cestě už jen tím, že se snažíš. Přeju hodně štěstí :)

    OdpovědětVymazat